Ráda bych se podělila o svůj příběh

Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh – zatím s dobrým koncem.

Moje maminka (55 let) (dnes je 4.1.2006 pozn.správce) si delší dobu stěžovala na bolesti břicha a před několika měsíci objevila krev ve stolici. Po nezbytných vyšetřeních jí lékaři sdělili, že má nádor v tlustém střevě. Teprve když mi pár dní před nástupem do nemocnice řekla, že CT prokázalo metastázy v játrech, uvědomila jsem si, jak moc je to vážné.

Začala jsem se na internetu pídit, kontaktovala lidi se stejnou diagnózou. Psychicky jsem úplně zkolabovala. Říkala jsem si, že tohle všechno by mělo přece přijít až tak za dvacet, pětadvacet let, né teď. Když se říká, hlavně hodně zdraví, člověk to bere jako frázi. V tomto okamžiku to najednou mělo zcela jiný význam. Teprve tehdy jsem si skutečně uvědomila, že zdraví je to nejcennější, co člověk má. Vše ostatní byly jen malichernosti. V tu dobu mě držel především manžel a roční dcerka. Probrečela jsem spoustu nocí, při pohledu na svýho tátu, který vše nesl také velmi těžce, mě bolelo srdce. Ale přesto všechno jsem byla připravena pomoci na sto procent, maximálně mamku podpořit a udělat vše, co je nezbytné.

Před měsícem podstoupila mamka operaci v trutnovské nemocnici. Když jsem ji viděla den poté, málem jsem omdlela. Byla jsem tak naivní. Čekala jsem, že nás přivítá s úsměvem. Místo toho byla bledá, sotva se hýbala, prožívala obrovské bolesti, vedla z ní spousta hadiček. Trvalo to několik dní. Obě jsme plakaly, tehdy vůbec poprvé jsem mamce řekla, že jí mám hrozně ráda a že to všechno nějak zvládneme.

Nejhorší bylo to hrozné čekání na výsledky histologie. Tři dlouhé týdny. Mezitím mamku přivezli domů, já se tam na čas odstěhovala i s manželem, abych vypomohla s vařením, úklidem a podobně. Zpočátku jen ležela, denně jezdila na převazy, protože jí z jizvy odtékala spousta hnisu. Za čtrnáct dnů byla vidět změna k lepšímu, mamka mi dokonce pomáhala v kuchyni až se nakonec dokázala o domácnost postarat sama.

Právě dnes, 4. ledna, jela na onkologii. Primářka jí řekla, že je vše OK. Výsledky krve i další testy na přítomnost metastáz v játrech, ledvinách, plících atd. jsou negativní. Odstranili jí téměř třetinu tlustého střeva, sedmnáct uzlin a spoustu srůstů. Já tomu snad ani nemůžu věřit. Jsem šťastná, ale zároveň se bojím radovat, aby se to nevrátilo…. Primářka mamce řekla, že pokud bude sama chtít, může se z preventivních důvodů rozhodnout pro chemoterapii. Ta prý v současné době není nutná. Ale mamka souhlasila. Jsem ráda, že s tím vším chce bojovat. Takže v pondělí nastupuje na první chemo.

Chtěla bych touto cestou všem, kterým nějakým způsobem do života zasáhla rakovina, vzkázat, aby se nevzdávali, aby bojovali. Četla jsem na internetu spoustu dotazů, odpovědí, rad, zkušeností, životních příběhů plných trápení. Před pár dny jsem narazila na tyto stránky a plakala jsem při čtení některých příběhů. Stydím se za to, že jsem si spoustu věcí uvědomila až, když jsem si to vše přečetla.

Všichni, malí i velcí, BOJUJTE, NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ!!!!

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.